se mnou v sobotu na půl hodiny setká u řeky.
Na konec zprávy přidala větu, kterou jsem si přečetl čtyřikrát:
„V mém životě jsou dva lidé, které musíš poznat.“
Přišel jsem brzy a zastavil se u lavičky pod stromy se žlutým podzimním listím.
Připravil jsem si dlouhé vysvětlení všeho, co jsem během posledních tří let dělal.
Najednou mi ale připadalo, že je to přesně to, co jsem si s sebou brát neměl.
Když Claire dorazila, byla sama.
Měla na sobě krémový svetr a v ruce držela obyčejnou obálku.
Opatrně jsme