společného přítele Owena, jestli s ní ještě udržuje kontakt.
Neodpověděl hned. Místo toho se zeptal, proč to chci vědět.
Byla to rozumná otázka, i když se mi nelíbilo, jak těžké bylo na ni odpovědět.
Zvědavost zněla jako příliš malý důvod. Lítost zase přicházela příliš pozdě.
„Chtěl bych se jí omluvit,“ řekl jsem.
Owen si mě chvíli prohlížel.
„Tak se jí můžu zeptat, jestli o tobě chce slyšet.“
Její adresu mi dát nechtěl a já už se znovu neptal.
O dva večery později mi přišel e-mail od Claire. Souhlasila, že se