se pozdravili. Potom se posadila a podala mi obálku.
Uvnitř byla nedávno pořízená fotografie dvou malých dětí, které seděly u kuchyňského stolu. Každé se soustředilo na svůj list papíru.
Claire mě pozorovala, zatímco jsem si fotografii prohlížel.
„Jmenují se Alice a Ben,“ řekla. „Jsou to dvojčata.“
Zeptal jsem se, kolik jim je let.
Když odpověděla, data do sebe začala zapadat dřív, než jsem byl připraven přijmout jejich význam.
„Jsou to moje děti?“ zeptal jsem se hlasem, který jsem téměř nepoznával.
„Ano, Danieli,“ odpověděla.
Nesnažila se odpověď nijak zjemnit ani ji