e-mailové schránce.
Ležela nepřečtená mezi fakturami, které jsem tehdy považoval za dost důležité na to, abych je kontroloval.
„Co bude teď?“ zeptal jsem se.
Claire přehnula chlopeň obálky.
„To záleží na tom, jestli je opravdu chceš poznat, nebo jestli se jen chceš zbavit toho, co dnes cítíš.“
Neměl jsem okamžitou odpověď.
Vysvětlila mi, že dvojčata mají svůj ustálený denní režim, lidi, kterým důvěřují, a domov, kde se cítí bezpečně.
Nečekají na žádný dramatický příchod otce.
Každé seznámení bude vyžadovat trpělivost.
Řekl jsem jí, že chci pomáhat.
Přikývla, ale nedala mi