dávané jejich jménem ani žádný tlak, aby mě oslovovaly způsobem, jehož významu ještě nerozumějí.
Když jsem se s nimi poprvé setkal, Bena zajímal víc zip na mé bundě než moje jméno.
Alice se zeptala, jestli umím nakreslit autobus.
Nakreslil jsem jeden s křivými koly a ona mě okamžitě opravila.
Claire seděla nedaleko.
Nic na tom úplně obyčejném odpoledni nepřipomínalo velký emocionální okamžik, který jsem si dříve představoval.
A byl jsem za to vděčný.
Začal jsem děti navštěvovat v časech, na kterých jsme se dohodli.
Jednou hrozilo, že mě opožděná dodávka